Po 20ti letech. . .
Tak jsem si řekla, že budu po večerech psát své paměti, abych se při dlouhých chvílích měla čemu zasmát.
Začalo to dnes, 25.listopadu 2008 odpoledne, kdy jsem si měla vyzvednout svou kartu od doktorky. To jsem ovšem nevěděla, co mě v kartě čeká. Jak si asi sami uvědomíte, narodila jsem se v komunistickém režimu a podle toho taky vypadaly věty v mé kartě.
Když jsem přiša, domů, moje mamka ležela na kanapi ( jelikož měla zápal plic ), sedla jsem si a vybalila celou kartu, s různýmy zažloutlými listy.
Můj údiv, který přecházel ve výbuchy smíchu bylo to, že na zadních deskách se psalo, jak se žije v naší domácnosti. Když jsem se dočetla, že v domácnosti žije 5 lidí a pes, s vykulenýma očima jsem se zadívala na matku. Naštěstí mi řekla, že prvních pár měsíců po mém narození, jsme bydleli u mamčiných rodičů. To nebyl ten první šok.
Po otevření mé karty, mne očekávaly další šoky. Nedokážete si představit, kolik věcí se o sobě dočtete po 20ti letech. Začala jsem matčiným porodem, který podle karty probíhal bez komplikací, ale to nebyla pravda. Dále jsem pokračovala ve čtení. Po osmi dnech mého narození jsem prý byla pěkné velké dítě:) Ano , měřila jsem 54 cm. Až na jednu vyjímku a to byl můj podrážděná kůže. Asi mi nesvědčila plodová voda nebo co.
Když mi byly dva měsíce, tak jsem byla opět zdravé dítě. A předtavte si, že v kartě stálo, že moje mamka nebyla doma, jelikož odjela i se mnou na návštěvu do Ústí nad Labem k druhé babičce. Přijde vám to normální? Mě teda ne. Největší vtip byl na tom, že mamka tuhle kartu v životě neviděla a četla to se mnou poprvé v životě. No pokračujeme dál.
Ve 4 měsících byl doma jen otec rodiny a matka opět v Ústí nad Labem. Nedělám si srandu. To v kartě doopravdy stálo. Co je komu do toho, že můj táta byl sám doma? Raději to rozebírat nebudu. Když jsem tuto větu dočetla, mamka dostalo takový záchvat smíchu, že si musela odskočit na WC.
V mém šestém měsíci, to byla opravdová pecka. Žvatlala jsem, smála jsem se, uchopovala hračky do ruky a dávala je do úst. Dokonce jsem reagovala podle komunistů i na povely. Podle nich jsem se přetočila na bříško, do sedu jsem se přitáhla, jen v sedu jsem trošku zaostávala. Hold jsem neudržela stabilitu. Asi jsem byla menší notorik:) V mých šesti měsících jsme se stěhovali do našeho nynějšího domova.
V únoru se blížily mé první narozeniny v životě. Ano, měl mi být 1 rok. A co jsem dělala v jednom roce života? Docela hodně. Divím se, že mi nepředepsali prášky na sklidnění. Začalo se psát tím, že mamka se mnou byla na procházce a já jsem seděla v kočárku, sledovala jsem okolí, smála jsem se ( jak jinak u mě, to mi zůstalo do dnes ). Opět jsem žvatlala, poprvé jsem asi ukazovala jak jsem velká. Co nás nejvíc s mamkou dostalo byla věta paci-paci. Podívali jsme se na sebe a nemohli se zmoct na slovo. Tohle fakt už bylo na mě moc. To bylo horší než americké FBI a CIA:)
Tak co si o tom myslíte? Já jse si v první chvíli myslela, že to je toho až moc. Dorazilo mě to, že mamka o tom nevěděla. Stálo to doopravdy za to. Nasmáli jsme se a mamka zavzpomínala. Je to zajímavé se po 20ti letech dočíst co jste dělali. Zkuste si to sami, až budete mít doma svou kartu:)
To je zatím vše. Doufám, že brzy přijdu s nějakou další veselou povídkou:) Srdečně Vás zdraví Vaše Liberty. . .